Historie českého ochotnického divadla ve Frýdku-Místku

Je tomu 125 let, co se hraje v Místku nepřetržitě české ochotnické divadlo. Místečtí ochotníci hráli často důležitou roli v kulturním životě města, zejména v těžkých dobách naší pohnuté historie, kdy pomáhali probouzet a později udržovat národní sebevědomí českého obyvatelstva. Významně zasáhli i do výstavby města, což si už téměř nikdo neuvědomuje, neboť se o tom na veřejnosti velmi málo ví. Zalistujme proto v kronikách a v archivech, abychom si připomenuli 125 letou historii místeckých ochotníků. Neocenitelnou službu nám v tomto hledání historických faktů poskytl Bohdan Horák, dnes již zesnulý bývalý okresní archivář a nadšený divadelník. Jeho poznámky se staly podkladem pro následující řádky. Za jeho mravenčí práci mu patří náš obdiv a uznání.

Místek v 2. polovině 19. století

V druhé polovině minulého století byl Místek českým městem s německou menšinou na rozdíl od slezského Frýdku, kde byla skladba obyvatelstva opačná. Přesto uslyšeli místečtí občané první česká slova z jeviště až v říjnu 1864. Tehdy přicestovala do města šestičlenná německá divadelní společnost Sabranského von Thalbrück. Mezi německými herci byl i geniální český herec František Krumlovský. Tato divadelní společnost často zajížděla na severovýchod Moravy a do Slezska. Společnost občas hrála i česky, více méně z nouze, protože německy hraná představení byla málo navštěvována obyvatelstvem německé národnosti.

První český spolek v Místku, Občanská beseda, který založilo více než 80 občanů dne 10. prosince 1865, se pustil s velkou vervou do organizování českého kulturního života. Občanská beseda například organizovala sborový zpěv a zvala i české divadelní společnosti k vystoupení před místeckým obecenstvem. První česká společnost zavítala do Místku na podzim roku 1869. Ředitelem společnosti byl Antonín Mušek starší. Režisérem byl Josef Ladislav Turnovský. V hereckém souboru byla mimo jiné Turnovského manželka Anna Rajská, vdova po Josefu Kajetánu Tylovi, dále pak dcera Tylova Eliška a další.

V té době byly v Místku dva sály s jevišti. Jeden byl v městské střelnici (nyní Český dům). Ten užíval místecký německý ochotnický spolek. Velký sál s jevištěm byl v hostinci Hrachovcově (hotel Přerov, nyní restaurant Sněhurka).

Prvních patnáct let

Na počátku roku 1890 vznikl při Občanské besedě český ochotnický spolek, který si dal název Družstvo českých divadelních ochotníků v Místku. Popud k založení spolku dala tělovýchovná jednota Sokol Místek, založena v roce 1887, která ochotníkům poskytla zálohu na zahájení činnosti ve výši 60 zlatých. Veřejnosti se ochotníci poprvé představili 7. dubna 1890 na nově vybudovaném jevišti v hostinci U Deutscherů na Ostravské ulici (dnes již zbourán). Byl to velký svátek, sál byl přeplněn diváky z Místku i okolí.

Prvním režisérem spolku byl Rudolf Vichnar. Mezi prvními herci čteme jména : Marie Pěčková, Vítězslava Luštinská, Valentin Kotrupčík, Mojžíšková, Lasková, Střelka, Jičínský, Dobrzanski, Mácha, Pokluda. V dalších letech k nim přibyli : Běla Blaščíková, Marie Hartmanová, Vlasta Luštinská, Olga Saforková, Hendrychová, Rašková, Emil Šlapeta, Šubert, Žáček. Dalšími režiséry se stali doktor Antonín Dostál a Ludvík Dobrzanski.

Repertoár prvních patnácti let byl poměrně kvalitní . Často se mezi autory objevoval Šamberk, Štolba, Tyl, Stroupežnický, Štech, F.X. Svoboda. Hrály se i hry slabších kvalit v zájmu vyšších návštěv. Celkem za těchto patnáct let sehrálo družstvo 67 představení. Jelikož bylo součástí Občanské besedy, výtěžek představení šel často na jiné účely než pro potřeby spolku. Přispívali například na stavbu české matiční mateřské školy, na stavbu matičního gymnázia a hlavně na stavbu Národního domu. Peníze poskytli i knihovně Občanské besedy, Sokolu Místek, Matici místecké, a to na jejich vybavení a činnost. První část Národního domu byla postavena v roce 1896. Z popudu místeckých ochotníků a za jejich finanční podpory byla v roce 1900 přistavena jeho druhá část - velký sál, malý sál a jeviště. U příležitosti dokončení stavby sehrálo družstvo 6. července 1900 první představení v Národním domě. Byla uvedena Klicperova Veselohra na mostě v režii dr. Dostála. Představení této jednoaktovky bylo doplněno živým obrazem „Génius žehná českému národu“, sestaveným profesorem Havlíčkem. Od toho dne hráli místečtí ochotníci na prostornějším jevišti Národního domu nepřetržitě více jak třicet let.

V prvních patnácti letech uvedl spolek poměrně značné množství titulů. Bylo to možné proto, že se v té době divadlo hrálo úplně jinak. Herci ve svých rolích text deklamovali s důrazem na myšlenky, na různé vlastenecké narážky apod. Dekorace byly tytéž, většinou malované na pozadí. Postupným doplňováním vznikla řada dekorací, např. náves, měšťanský pokoj, selská jizba, les, hradní síň a podobně. Již v prvním roce činnosti utržil spolek na vstupném téměř 464 zlatých.

Při stěhování spolku z hostince U Deutscherů vznikla mezi členy myšlenka odpoutat se od Občanské besedy a založit samostatný spolek, který by měl vlastní majetek, vlastní finance a tím mohl hrát divákům kvalitnější hry s lepší výpravou. Zároveň by umožnil svým členům vzdělávat se v oblasti divadelního umění.

K založení samostatného spolku došlo o pět let později. Ustavující valná hromada se konala 17. 8. 1905 za účasti 18 členů, když 12. 6. schválilo c. a k. místodržitelství v Brně jeho stanovy. Spolek si ponechal původní název Družstvo divadelních ochotníků v Místku a stal se členem Družstva Národního domu. Ustavením samostatného spolku se uzavřela první etapa jeho činnosti a začala etapa druhá, která trvala až do roku 1942.

Léta 1905-1942

U zrodu samostatného spolku stáli tři zakládající členové - dr. Kvíčala, dr. Křanovský a Blahušek, dále pak 29 činných členů - 22 mužů a 7 žen. Prvním starostou byl zvolen dr. Kvíčala a jednatelem F. Fidler, místostarostou dr. R. Vlček, hospodářem dr. Antonín Dostál, pokladníkem S. Bouček a režisérem profesor Augustin Stýblo. Počet činných členů se záhy rozrostl, objevili se i první přispívající členové. Byla založena divadelní šatna a divadelní knihovna. Obě existují dodnes. Do vypuknutí I. světové války se mohutně vyvíjel i společenský život. Vedle divadelních představení pořádalo družstvo zahradní slavnosti, večírky a jiné společenské akce. Jak rostla členská základna, tak se zkvalitňoval repertoár. Občas se objevily i problémy nebo spory ve vedení spolku. V roce 1907 rozpory mezi režisérem a místostarostou vyvrcholily rezignací druhého. Jeden člen byl dokonce z družstva vyloučen. V roce 1908 tehdejší jednatel a současně správce jmění spolku utekl do Ameriky a vzal s sebou celou pokladní hotovost.

Režiséři Stýblo, Slabák, Lakomý a Sachsl studovali hry přitažlivé pro diváky, většinou ale z pera předních českých dramatiků - Vrchlického, Stroupežnického, Štecha a dalších. Zlepšovaly se i technické podmínky. Národní dům neměl ještě elektrické osvětlení, svítilo se plynovými lampami a petrolejkami. V roce 1913 vybudovali pod jevištěm šatnu pro herce. O rok později vypukla světová válka. Muži museli na frontu, takže se do roku 1918 nehrálo. Spolek ale nezanikl, po celou dobu si udržoval diváky tím, že zval na jeviště Národního domu cizí, ve směs profesionální divadelní soubory. Ještě před koncem války činnost družstva ožila. 1. 9. 1918 uspořádalo velkou slavnost. Po vzniku ČSR organizovalo dne 1. 11. 1918 velkolepou oslavu této historické události. Režie se ujal Antonín Dostál (jmenovaný se stal v roce 1920 jako první čestným členem). Starostou byl od roku 1918 B. David, dalším režisérem Rudolf Kučera. Poprvé se ve vedení spolku objevují noví činovníci - Karel Procházka, Emil Diringer, který později založil první loutkářský soubor v Místku, dále pak Emil Šlapeta, poslední starosta družstva.

Celých deset let, od roku 1919 do roku 1929, činnost družstva vrcholila. Hrál se kvalitní repertoár, přibývalo diváků, rostlo i jmění spolku do té míry, že mohl opět podporovat jiné spolky či veřejné akce. V roce 1923 pořídil spolek ochotníků, jakožto správce jeviště Národního domu, jeho elektrické osvětlení. Žel 40. výročí založení Družstva českých divadelních ochotníků v Místku bylo počátkem jeho krize, po níž následovala desetiletá stagnace, způsobená existenčními starostmi členů spolku po těžké hospodářské krizi. Čtyři roky (1930 - 1934) se vůbec nehrálo ani nebyla nacvičena žádná hra. Jakmile hospodářská krize pominula, řada mladých nadšenců pro ochotnické divadlo chtěla opět hrát. Vedení družstva se však stále nemohlo zaktivizovat, takže vznikl nový spolek Sdružení divadelních ochotníků pro Místek, Frýdek a okolí. Jeho útočištěm se stal Lidový dům. Jeho pětiletá činnost byla velmi bohatá. Pod režijním vedením Zdeňka Hapaly, pozdějšího zakladatele a prvního ředitele ostravského profesionálního loutkového divadla, hrálo sdružení hlavně pro děti loutkové pohádky s Kašpárkem v činoherním provedení, pro dospělé kabarety a divadlo v přírodě.

Jakmile začala v roce 1939 německá okupace, zůstali v obou ochotnických spolcích jen ti největší nadšenci a řekněme jen ti největší odvážlivci, kteří s několika novými členy cítili možnost burcovat odpor proti německým okupantům pomocí českého ochotnického divadla. Již v roce 1938 uvažovaly spolky o sloučení. Došlo k tomu oficiálně 27. 6. 1939. Dál vyvíjel činnost jeden spolek - Družstvo divadelních ochotníků (DDO).

Sdružení divadelních ochotníků pro Místek, Frýdek a okolí bylo ustaveno 13. 12. 1933 a mělo na počátku 17 členů, o rok později již více než 40 členů. Jeho předsedou byl Josef Kotrupčík, místopředsedou dr. Evžen Filip, jednatelem Ladislav Dusík, pokladníkem František Kopecký, hospodářem Robert Molitor a Marie Vašáková, archivářem František Zvolský.

Po sloučení obou spolků v DDO byl zvolen starostou Emil Šlapeta, který stál v jeho čele až do zrušení spolku v roce 1952. Členy výboru dále byli Z.Hapala, Machura, F.Kopecký, dr. Vl.Dostál, J.Kotrupčík, dr. E.Filip, P.Nohelová, profesor V.Knap a slečna Bublíková. Režie se ujal profesor Karel Dittler, dr. Filip a Grygar. 50. výročí založení ochotnického spolku oslavilo DDO na jaře 1940 představením Jiráskovy Vojnarky a koncem sezóny 1939/1940 představením Jiráskovy Lucerny. Dovedeme si jistě živě představit, jak musel na diváky působit boj mlynáře o starou lípu, národní symbol svobody. V roce 1940 nastudoval Karel Dittler velmi úspěšnou inscenaci Klicperova Divotvorného klobouku. I další repertoár byl ryze český - zpěvohra Z českých mlýnů, Stroupežnického Na Valdštejnské šachtě. S touto hrou získal soubor 1. cenu na krajské divadelní soutěži v Ostravě. V roce 1941 přibyli noví členové - Adolf Janša, sl. Rácová, Čermák. V témže roce zemřel nejstarší člen družstva, Valentin Kotrupčík. Činnost dvacetičlenného spolku se podařilo jeho činovníkům v čele s Emilem Šlapetou udržet do září 1941. Od toho data sehrál soubor pouze jediné představení - Zeyerovu Starou historii v režii Karla Dittlera. Příčinou byl zábor Národního domu německými úřady a svou roli zde sehrála i ztráta předních členů, dr. Vladimíra Dostála, zatčeného a popraveného Němci v roce 1942 a Františka Šindlera. Právě v těchto letech mělo zájem hrát ochotnické divadlo mnoho mladých lidí. Spolu se stávajícími členy spolku museli však počkat až do osvobození.

Léta 1946 až 1951 - vzestup a konec činnosti DDO

Německá okupace skončila. Národní dům se vracel svému účelu, život v městě se opět naplno rozvíjel. Družstvo divadelních ochotníků překonalo ztráty lidské i materiální ( shořely všechny kulisy ) natolik, že již v prosinci roku 1945 uvedlo první premiéru a na únor 1946 svolalo valnou hromadu. Ta se stala počátkem nového vzestupu činnosti místeckých ochotníků. Rovněž umělecká úroveň souboru stoupala, čímž získal širokou divadelní obec. Do souboru přišla režisérka Marie Čejková, v padesátých letech nejvýraznější jeho osobnost až do její předčasné smrti v roce 1958. Obnovila představení pohádek pro děti. První její inscenací byla Sněhurka a sedm trpaslíků, v níž vystupovalo 80 dětí. Novými členy se v roce 1945 stávají také R.Drnovská, A.Fišerová, P.Grebeň, B.Hajdušek, L.Věchet, Lub.Lednický, J.Šlapetová, A.Malinovská, E.Schön. Přes potíže s obsazením rolí nastudoval režisér K.Dittler hru Naděje. Premiéru měla 11. 12. 1945. Letadlo má zpoždění 24 hodin, to byla další premiéra v režii K.Dittlera. Rozvinula se i zájezdová činnost, neboť obě hry byly hrány mimo Místek, a tím se zvýšil počet repríz. Hospodaření spolku posiloval výtěžek z půjčovny kostýmů. V následující sezóně byly připravovány hry Pan Johanes od A. Jiráska v režii K.Dittlera a O myších a lidech Johna Steinbecka v režii Vl.Knapa. Většina členů družstva byla v té době i členy Sokola Místek. Jednak hráli v jeho loutkovém divadle, jednak připravovali různé kulturní programy, živé obrazy a podobně. V letech 1947 až 1949 DDO prakticky nevyvíjelo činnost. Divadlo hráli jeho členové pod hlavičkou Sokola. Únorové události roku 1948 vzaly činovníkům družstva chuť do práce natolik, že se nescházel ani výbor. Mnozí ochotníci zanechali činnosti vůbec. Starosta spolku Emil Šlapeta svolal valnou hromadu na 19. leden 1950 a sešlo se na ní pouze 9 členů. Přesto byl zvolen nový výbor a bylo rozhodnuto spojit síly se Sokolem a každou nastudovanou hru hrát střídavě ve prospěch Sokola a družstva. Přibývali noví členové a tím vznikl v roce 1950 velmi zdatný soubor, jehož veliká aktivita vyústila v nastudování pěti inscenací. Objevila se nová jména - Irma Dittlerová, Božena Nováková a Bohdan Horák - ochotníci, jejichž dlouholetá činnost vyvrcholila v šedesátých letech. 60. výročí založení ochotnického spolku oslavili jeho členové víc jak důstojně.

30. 7. 1950 se konal tzv. Soběslavský sjezd kulturních pracovníků, který odzvonil samostatným spolkům. V zájmu „jednotného ideového působení“ se každý spolek musel zapojit do některé masové organizace nebo zaniknout. Celý rok 1951 se podařilo oddálit likvidaci družstva, a to za pomocí dlouholetého člena spolku, prof. Vladimíra Knapa, tehdy už poslance parlamentu a později velvyslance v Kambodži. V tomto roce družstvo uvedlo tři premiéry a soubor sehrál šest představení. Teprve valná hromada DDO dne 3. 1. 1952 rozhodla o zapojení družstva do ZK OKD. K tomuto rozhodnutí se připojilo i členstvo divadelního souboru Sokola. Poslední inscenací samostatného spolku byla Gorkého Vassa Železnovová, s níž se soubor zařadil mezi tři nejlepší v kraji. Tento úspěch byl i příčinou toho, že se „Vassa“ hrála i v roce 1952, a tak se stala i první inscenací nového divadelního odboru závodního klubu při OKD v Místku, později přejmenovaného na ZK ODZ (Ostravských dřevařských závodů).

Léta 1952-1972 : Dvacet let dramatického odboru závodního klubu ROH

Již výše zmíněnou valnou hromadou, konanou 3. ledna 1952, ukončil „dobrovolně“ samostatný spolek Družstvo divadelních ochotníků (DDO) v Místku svou činnost. DDO a divadelní odbor Sokola Místek se zapojili do závodního klubu Ostravsko-karvinských dolů (ZK OKD). Podniku OKD v té době patřily i dřevařské závody ve Frýdku-Místku na Třebízského ulici (za nynější vojenskou správou).

V pátek 18. ledna 1952 se konala seznamovací schůze s vedením závodního klubu. Zúčastnilo se ji 15 členů obou divadelních korporací. Takto nově vzniklý dramatický odbor ZK OKD vystoupil poprvé na veřejnosti 3. února 1952 na 1. přátelském večírku závodního klubu. Předvedl několik výstupů, recitací, písní i tanečních čísel. Samostatně však vystoupil poprvé 15. února 1952 s hrou Maxima Gorkého „Vassa Železnovová“. V titulní roli se představila Božena Nováková. Dále hráli : B.Horák, Fr.Nohel, R.Hofírková, D.Jabůrková, I.Dittlerová, P.Nohlová, A.Hühner, Vl.Havlák, D.Špinlerová, O.Nelhýblová a M. Pastor. Režii měla Marie Čejková, autorem výpravy byl Ladislav Hloušek. Do konce sezóny ještě soubor nastudoval hru ruského autora Petrova „Ostrov míru“, již soubor hrál pod názvem „Útěk lorda Jacobse“. Premiéra se konala 27. dubna 1952 v Kunčičkách u Bašky. O týden později byla sehrána v Národním domě v Místku. Nastudování této hry bylo technicky velmi náročné pro velké množství rekvizit: nutnost použití mikrofonů, přenosu radiem, telefonu, pušek, střelby, také pro množství převleků atd. Scéna vyžadovala zvláštních výzdob. Ve hře vystupovalo mnoho účinkujících. Za režie Marie Čejkové a ve výpravě Lad. Hlouška hlavní role vytvořili Božena Nováková a Bohdan Horák. Dále účinkovali: R.Hofírková, A.Janša, J.Klečka, I.Dittlerová, V.Havlák, V.Werner, J.Turek, A.Hühner, Z.Jančík, L.Hloušek, P.Nohelová, A.Freiwald, L.Bochdálek, J.Bordovský, Fr.Nohel, D.Špinlerová a O.Nelhýblová. Hra se obecenstvu líbila, návštěvnost byla veliká. Během studia této hry zvládl soubor ještě nácvik programu pro slavnostní otevření závodní klubovny, jež se konalo 30. dubna 1952. Program tvořila jednoaktovka A. P. Čechova „Námluvy“, písně a árie v přednesu Jaroslava Kachla za klavírního doprovodu Květoslavy Dilligové, recitace básní a taneční vystoupení. Na sklonku sezóny byl zahájen nácvik veselohry Václava Klimenta Klicpery „Zlý jelen“. Nácvik trval dva měsíce a bylo mu věnováno 20 zkoušek.

Začátek sezóny 1952/1953 patřil premiéře Zlatého jelena. Konala se 20. září 1952 v Bašce. Následující dny sehrál soubor hru v Národním domě v Místku. Pod režijním vedením Marie Čejkové ve hře hráli: E.Frydrych, Z.Jančík, D.Jabůrková, J.Klečka, J.Bordovský, R.Hofírková, A.Hühner, Fr.Nohel, L.Bochdálek, V.Procházka, P.Grebeň a L.Hloušek, který byl i autorem výpravy. Tance nacvičila H.Blahušková a E.Knappová. Na klavír hrála I.Kotulková. Dalších 11 zkoušek patřilo nácviku jednoaktových her - Starostlivý otec A. P. Čechova, Moje - tvoje E. A.Longena, Stará paní L.Mattuše. Aktovky byly uváděny v programu nazvaném Večer dobré nálady. Spoluúčinkoval taneční soubor pod vedením Hildy Blahuškové za klavírního doprovodu Marie Bohušové. Režii tenkrát měl Bohdan Horák a v aktovkách se poprvé představili noví členové souboru - Helena Hájovská, Štěpánka Hájovská a Jana Pešatová. Irma Dittlerová a Adolf Janša ve Večeru uváděli scénku Zkažený oběd, nechyběla ani recitace básní a zpěv písní. Večer dobré nálady byl uveden 25. října 1952 v Chlebovicích a 29. října v Místku. Jednotlivá čísla byla diváky odměňována velkým potleskem.

Taneční soubor ve složení E.Kocichová, O.Kokešová, M.Pitrová, J.Procházková, V.Slavíková, I.Stanečková, O.Vilamová a Z.Žurovcová vystupoval i samostatně, zvláště v okolních vesnicích. Tehdejší soubor doplňovala Irma Bernkopfová, která s nevšední ochotou dělala ochotníkům nápovědu.

Od prosince 1952 do ledna 1953 byl v okrese zákaz všech veřejných akcí z důvodu epidemie slintavky a kulhavky. Plánované programy se neuskutečnily. Soubor pouze nacvičoval hru Chudák manžel od Moliéra. Premiéře v Hodoňovicích dne 1. února 1953 předcházelo 13 zkoušek. V Místku se Chudák manžel hrál 4.února. Obě představení měla hodně diváků u nichž hra sklidila bouřlivý ohlas. V režii Bohdana Horáka a ve scéně Ladislava Hlouška hlavní roli ztvárnil Evžen Frydrych. Dále hráli: Irma Dittlerová, František Nohel, Božena Nováková, Adolf Janša, Jana Pešatová, Leoš Bochdálek a Alfréd Hühner.

Hlavní inscenací sezóny byla hra se zpěvy od Lope de Vegy Pes na seně. Premiéra se konala 18. dubna 1953. Spoluúčinkoval dvanáctičlenný orchestr a taneční soubor. Režii měla Marie Čejková, hudebně nastudoval a orchestr řídil dr. Erich Kaplan, výprava byla dílem Ladislava Hlouška, nácvik tanců Hildy Blahuškové. Premiéře předcházelo 27 hereckých a 9 hudebních zkoušek. Hráli snad všichni - I.Dittlerová, Zb.Jančík, P.Nohelová, R.Hofírková, D.Špinlerová, J.Pešatová, A.Janša, J.Klečka, F.Nohel, J.Bordovský, J.Kachel (pozdější sólista Národního divadla v Praze a berlínské Komické opery), L.Hloušek, B.Horák, A.Hühner, A.Freiwald a noví J.Prkený, A.Malurek, D.Vaculová a E.Hauserová. Pro vtipnost celého námětu, pěknou hudbu a zpěvy, pro atraktivnost prostředí, odrážejícího se ve španělských krojích 17. století, měla hra u obecenstva úspěch. V roce 1953 se poprvé konala soutěž Lidové umělecké tvořivosti. A právě tato hra byla první soutěžní hrou. Porota ocenila vysokou úroveň představení. Na návrh dr. Kaplana chtěl soubor nacvičit k 100. výročí narození J. Vrchlického jeho Noc na Karlštejně a sehrát ji na zámeckém nádvoří ve Frýdku. Pod vlivem měnové reformy bylo nakonec od akce upuštěno. Finance souboru se ztenčily a nebyl předpoklad vysoké návštěvy v důsledku nálad, jež reforma vyvolala. Ty se projevily v následující sezóně i v řadách členů souboru.

První inscenací sezóny 1953/1954 měla být Jiráskova Lucerna v režii Marie Čejkové. Premiéra, původně plánována na 25. říjen, musela být několikrát odložena. Po zdolání mnoha překážek se nakonec konala 6. prosince 1953. Řada herců odřekla role, některé byly dvakrát přeobsazovány, náhradní herci měli jen 10 dnů na nácvik. Zkoušelo se do úmoru (32 zkoušek) a často dlouho do noci. Soubor doznal podstatných změn hlavně v řadách mužů, někteří mladí herci odešli na studia. Jako obvykle spoluúčinkoval taneční soubor pod vedením Hildy Blahuškové a 8 členů hudby místecké vojenské posádky. Scénu navrhl Ladislav Hloušek a namaloval Leopold Zimák. Nakonec soubor sehrál Lucernu dvakrát pro veřejnost, třikrát odpoledne pro školy a jednou pro vojenskou posádku. Mimo Staré Město, kam soubor s Lucernou zavítal, se všechna představení konala v Národním domě v Místku, tehdy již zestátněném a nazvaném Osvětový dům. 4 673 diváků, to byla největší odměna za obrovskou dřinu souboru na hře. Vedle služebně starších herců se objevily nové tváře, z nichž mnozí zůstali souboru věrni po mnoho let. K I.Dittlerové (kněžna), Fr.Nohelovi (vrchní), B. Novákové (babička), J.Bordovskému (Zajíček), P.Grebeňovi (Braha), L.Bochdálkovi (Zima), P.Nohelové (Klásková), B.Horákovi (vodník Ivan), A.Freiwaldovi (pan Franc), Zb.Jančíkovi (mušketýr), J.Prkenému (Žán), A.Malurkovi (hejkal) přibyli noví herci O.Němec (dvořan), Vl.Tomášek (mlynář), D.Vaculová (Hanička), E.Pospíšil (Sejtko), B.Hurník (Klásek), nynější známý režisér Zd.Kaloč (vodník Michal), M.Jančíková (komorná), H.Luštinský (Kroužilka), O.Prkený (Votruba), L.Kubala (rychtář), J.Luca (farář), P.Hájovská (družice) a nová nápověda Zora Lásková.

Na jaře 1954 měla být nacvičena hra J. Gregora - Tajovského Ženský zákon anebo Morálka paní Dulské G.Zápolské, jedna v režii M. Čejkové, druhá v režii dr. Kaplana. Ten dlouhodobě onemocněl a M.Čejková byla v lázních. Režie se měl ujmout Oldřich Němec, který ale chtěl studovat hru Hluboké kořeny. Začalo se zkoušet v březnu, 3. dubna byla premiéra, 12. dubna 1954 se hrálo v Místku v rámci okresního kola soutěže LUT, 24. dubna v rámci krajského kola této soutěže, celkem 7 představení. Účinkovali: Z.Žurovcová, B.Nováková, B.Horák, R.Hofírková, I.Dittlerová, E.Frydrych, J.Bordovský, O.Němec, Zb.Jančík, R.Schwarzbrunn a J.Prkený. V květnu 1954 se konal v Ostravě Krajský divadelní festival, jehož se z okresu Frýdek-Místek zúčastnil soubor z Frýdlantu nad Ostravicí a umístil sel celkově na druhém místě za Novým Jičínem. V červnu 1954 se konaly volby a soubor připravil na předvolební schůze estrádu. Zřizovatel, tj. závodní klub už nesl název Ostravských dřevařských závodů (ZK ROH ODZ). Za odměnu za celoroční práci nabídl závodní klub souboru zájezd. Konal se po dva dny a cílem byly Luhačovice. Zúčastnilo se ho jen 17 členů.

Sezónu 1954/1955 zahájil dramatický odbor ZK ODZ v Místku nácvikem pohádky Julia Zeyera Radúz a Mahulena. Takto se dohodli režiséři a zároveň stanovili datum premiéry na prosinec 1954. Režii měl Oldřich Němec. Přestože se cvičilo i třikrát týdně, musela být premiéra odložena na 10. leden 1955, neboť nácvik provázely mnohé provozní překážky, dokonce se ani neuklízelo. Teprve na zásah tajemníka ONV, po intervenci deputace ochotníků a ZK ODZ, nový správce Národního domu sjednal potřebné. V titulních rolích vystoupili Jan Velička a Eva Hruzková, kterou alternovala Marie Pitrová. V dalších rolích hráli E.Frydrych, B.Nováková, A.Šlapetová, Z.Žurovcová, I.Dittlerová, St.Němec, B.Paskovský, B.Horák, B.Blechtová, D.Cigánková, E.Chvostková, M.Javorková, R.Kalkusová, A.Nováková, O.Tvrdoňová, V.Richtrová a žákyně základní školy. Choreografii měla Hilda Blahušková, hudební doprovod byl dílem K.Dilligové a Zd.Kmošťáka. Čtyři představení shlédlo téměř 1600 diváků a soubor postoupil do krajského kola soutěže Lidové umělecké tvořivosti. Při tehdejším systému soutěže LUT musel soubor předvést své kvality na nové inscenaci. Tou byla veselohra Oty Šafránka Kudy kam v režii Marie Čejkové a ve výpravě Ladislava Hlouška. Soubor se zařadil mezi sedm nejlepších souborů v kraji, hlavně díky kvalitním hereckým výkonům. Premiéra se konala 30. dubna 1995, jednotlivé role vytvořili : A.Janša, R.Hofírková, St.Němec, P.Nohelová, L.Bochdálek, B.Nováková, B.Hurník, I.Dittlerová, P.Václavíková a M.Faldynová.

V druhé polovině padesátých let se hrálo ochotnické divadlo v každé obci. Konkurence v soutěžích byla veliká, soubory byly rozděleny na tři skupiny. Skupinu A tvořily začínající soubory, skupinu B vyspělé a skupinu C ty nejlepší. Soubory A skupiny měly jen okresní kolo. Soubory skupiny B mohly po okresním kole postoupit do krajského. Obě kola probíhala formou představení před porotou na vlastní scéně. Nejvyspělejší soubory skupiny B měly oblastní přehlídku. Pouze soubory C měly krajskou a ústřední přehlídku. Nepostupovaly inscenace, ale soubory. Na počátku sezóny 1955/1956 se nemohl soubor shodnout na titulu nové hry, až se Marie Čejková rozhodla nacvičit dramatizaci Balzacova románu Evženie Grandetová. Její premiéra 29. října 1955 byla velmi zdařilá a potvrdila rostoucí kvalitu souboru. Ve hře dle denního tisku dominoval v roli Grandeta Stanislav Němec profesionálním výkonem, jemuž sekundovali B.Podlipná, B.Nováková, I.Dittlerová, A.Janša, D.Ryšková - Jabůrková a B.Hurník. Pozadu nezůstali ani ostatní herci B.Teichmann, J.Velička, B.Horák, A.Hühner a L.Bochdálek, takže soubor poprvé postoupil do oblastní přehlídky. Na jaře 1956 nacvičil v režii M.Čejkové hru O. Neumanna Dina Mühlheimová. Její soutěžní představení 20. 5. 1956 ukončilo úsilí souboru o postup mezi nejvyspělejší v kraji. 1. místo v krajské soutěži znamenalo postup do kategorie C.

23. května 1956 přechází soubor ze ZK ODZ pod Osvětový dům v Místku, který sídlil v Národním domě. Činnost souboru vyvrcholila v červenci a srpnu téhož roku, kdy v režii M. Čejkové nastudoval a ve dnech 26. a 27. srpna 1956 sehrál na nádvoří frýdeckého zámku hru Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně. Hra měla ohromný herecký úspěch, lidé se sjížděli z celého okolí a představení během obou dnů shlédlo více než 5000 diváků. Karla IV. hrál Adolf Janša, královnu Marie Pitrová. Dále hráli Zdeněk Kaloč, Bohumil Hurník, Stanislav Němec, Petr Grebeň, Marie Němcová a mnoho dalších v rolích panošů, trubačů, zbrojnošů a jízdy. Jeden z nejlepších herců, Stanislav Němec, se odstěhoval do Olomouce. To však nebyla jediná ztráta pro soubor. 22. ledna 1957 zemřel po dlouhé a těžké nemoci další skvělý herec František Nohel.

V sezóně 1956/1957 se zprvu hledala vhodná hra, až nakonec byla na leden 1957 připravena premiéra Kubínovy hry Velké rozhodnutí. V režii M.Čejkové hráli K.Kouřil, I.Dittlerová, A.Janša, A.Hühner, E.Hrozková, B.Hurník, J.Velička, L.Bochdálek a P.Grebeň. Druhou povinnou hru pro soutěž soubor nenacvičil. Po pásmu satiry, hudby a zpěvu v závěru sezóny nastudoval, opět v režii M. Čejkové, tentokrát pohádku Šípková Růženka. A opět se hrálo o prázdninách na nádvoří zámku, avšak již před méně početným publikem. Příčinou bylo příliš chladné počasí. Diváci byli s představením velmi spokojeni, rovněž tak kritika v deníku Práce. A to poprvé hráli vedle zkušených herců i noví mladí členové souboru.

Hned v následující sezóně 1957/1958 soubor úspěšně zakončil svou cestu mezi nejlepší v kraji. Na počátku byl přechod pod závodní klub Slezan, který se stal od září 1957 správcem Národního domu. Pak to byla první soutěžní inscenace - Dům doni Bernardy španělského dramatika F.G.Lorcy, v níž pod režijním vedením M. Čejkové hrálo 17 žen. V březnu 1958 sice odchází do Brna Marie Pitrová, avšak druhá soutěžní hra, Taková láska od Pavla Kohouta, postoupila na krajskou přehlídku ve Frenštátě, kde zvítězila a postoupila na národní přehlídku do Svitav. Na úspěchu se podílel K.Kouřil, D.Ryšková, B.Hurník, P.Nohelová, A.Janša, I.Dittlerová, V.Richtrová, Z.Jančík, A.Hühner a L.Bochdálek po stránce herecké, J.Velička, Vl.Havlák, B.Landsberger, B.Sládek, K.Lukšík, R.Schwarzbrunn, I.Bernkopfová po stránce technické, L.Hloušek a V.Kudělka jako výtvarníci, F.Zvolský jako maskér a prof. Vl.Čech u klavíru. Tímto vítězstvím se završila dlouholetá obětavá práce místeckých ochotníků a především nadšené a obětavé režisérky Marie Čejkové, pro níž byla Taková láska režií poslední. Její zcela nečekaná náhlá smrt zastihla ochotníky zcela nepřipravené. Poslední úspěch souboru pod vedením M. Čejkové však zavazoval.

V sezóně 1958/59 se soubor úspěšně zúčastnil IV. festivalu divadelních ochotníků Ostravského kraje, jenž se konal ve dnech 19. - 25. dubna 1959. V režii Dany Ryškové uvedl vítěznou festivalovou hru od Viktora Rozova Člověk hledá radost. Ve hře účinkovali: Pavla Nohelová, Josef Klečka, Ludmila Kupidlovská, Petr Teichmann, Ivan Bílek, Dana Ryšková, Oldřich Zezulák,Karel .Dittler mladší, Štěpánka Hájovská, Jarmila Mechlová, Jan Velička, Marcela Hendrychová a Anna Bolková. Technickou stránku věci zajišťovali O.Zezulák, B. Sládek, B. Landsberger, A.Janša, B. Hurník a A. Hühner. Pro mnohé herce to byl jejich divadelní debut. Hra byla doporučena na přehlídku Divadelní máj v Krnově a současně v oblasti her pro mládež na Národní přehlídku do Pardubic. Další úspěch souboru přilákal do jeho řad nové tváře, jež se objevily v inscenacích příštích sezon.

Sezóna 1959/1960. V únoru 1960 se značně omlazený soubor divadelně přenesl z moskevkého prostředí do západoněmeckého městečka roku 1954, kde se odehrával děj optimistické hry ze studentského prostředí Trojané od Curta Corrintha. Tuto hru opět režírovala Dana Ryšková. Výpravu a technickou spolupráci obstarali V.Kudělka, B.Landsberger, Ivan Ječmínek, Jiří Hanke, Leoš Bílek, B.Sládek, O.Zezulák. Nápěv k písní složil J.Klečka. Role studentů ztvárnili Ivan Bílek, Miroslav Křístek, .Jaroslav Pejhovský, Ladislav Štefek, Josef Matula, Rudolf Winkler, Petr Teichmann, Rudolf Krýza, Bedřich Vykoukal, Jan Krulikovský, Miloš Nesvadbík, Dáša Tvarůžková, Bohumila Vyvialová, Eva Alexová, Květa Kaločová, Marie Kalusová, Jana Šoukalová a Anna Bolková. Profesorský sbor a rodiče hráli Vojtěch Kutálek, Milan Pastor, Josef Klečka, Adolf Janša, Alfred Hühner, Oldřich Zezulák, Václav Barnett, Dana Velčovská, Leoš Bochdálek, Eva Pastorová, Štěpánka Hájovská, Helena Klečková aj.

K 15. výročí osvobození Československa byl uspořádán závodním klubem Slezan společně s OB a Okresním domem osvěty ve Frýdku-Místku festival divadelních ochotníků ve dnech 10. - 12. dubna 1960. Místní soubor zde vystoupil s hrou Alejandra Casony Stromy umírají vstoje. Toto představení bylo uvedeno u příležitosti 70 let trvání českého ochotnického divadla v Místku. Současně se zahájením festivalu byla v malém sále ZK Slezan otevřena výstavka dokumentů z dějin ochotnického souboru od jeho založení až do roku 1960.

Skvělou hru světové dramatiky inscenoval zkušený ochotnický režisér Oldřich Zezulák. Jeho inscenace se vyznačovaly náročnou a důslednou prací s herci, představiteli hlavních rolí. Neměl však odvahu ke škrtům, hry se hrály tak, jak je autor napsal. Představení pak byla neúnosně dlouhá (3-4 hodiny). Ve hře hráli: J. Klečka, D.Ryšková, B. Nováková, A.Janša, P.Nohelová, E.Pastorová, B.Hurník, I.Dittlerová, D.Velčovská, M. Pastor, L.Bochdálek, J.Prkený a J. Pejhovský Důležitou funkci na zkouškách a představeních měly nápovědy. Hlavní nápovědou v té době byla bezesporu Irma Pejhovská-Bernkopfová. Po vítězství v okresní přehlídce hra postoupila na krajskou přehlídku do Frenštátu p.R. Na ní měl soubor případným vítězstvím šanci získat putovní pohár města Frenštátu do trvalého držení, neboť ho získal v předchozích letech dvakrát za sebou.Zvítězit potřetí se však souboru nepodařilo. I tak patřila inscenace mezi nejlepší v dosavadní sedmdesátileté historii souboru.

Sezóna 1960/1961. V neděli 11.prosince 1960 představil soubor svou novou premiéru Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert od Jana Drdy. Režii měl opět Oldřich Zezulák, výtvarnou stránku zajišťoval nový výtvarník souboru Alois Holásek. V této "pekelné hře" hráli: I.Dittlerová, O.Zezulák, A.Janša, M.Pastor, D.Velčovská, A.Vavrouch, D.Ryšková, A.Vašica, B.Vyvialová , J.Klečka, Z.Vodrážka,M.Vašinka, J.Prkený, A.Holásek, L.Bílek, E.Pastorová, A.Bolková, D.Tvarůžková,F.Kasík.J.Krulikovský. Technická spolupráce B.Landsberger, I.Ječmínek, J.Hanke, L.Bílek, B.Sládek a O.Svoboda. Hra u diváků sklidila zasloužené ovace. Dobře ji ohodnotil i místní tisk. Soubor se opět dostal na krajskou přehlídku do Frenštátu p.R. V roli komedianta Lupina hostoval Zdeněk Florián, herec profesionálního loutkového divadla z Ostravy.

Sezóna 1961/1962. Na další premiéru si museli diváci počkat až do ledna roku 1962, kdy byla uvedena hra Bohuslava Březovského Nebezpečný věk. Soubor neměl v té době režiséra, jenž by navázal na Oldřicha Zezuláka. Novým režisérem se stal Viktor Kačer, který přišel do Frýdku-Místku jako ředitel Městské osvětové besedy. Scénu vytvořil Alois Holásek. Ve hře účinkovali A.Hühner, D.Velčovská, B.Hurník, I.Dittlerová, C.Polášek, H.Dittlerová a V.Kačer. V dubnu se soubor prezentoval hrou na motivy Ericha Maria Remarqua Poslední dějství. Opět pod režijním vedením Viktora Kačera hráli: D.Ryšková, I.Dittlerová, A.Janša, A.Vavrouch, J.Prkený, Jan Krulikovský, M.Pastor, Š.Hájovská, Jiří Krulikovský, J.Mrkva, I.Ječmínek. Tato hra vyvolala na okresní přehlídce divokou polemiku kolem tak zvané čtvrté stěny, kterýžto prvek režisér při insce-nování použil.Byla však výjimečná tím, že se zde k velkému úžasu publika střílelo z opravdových samopalů, samozřejmě slepými náboji. Soubor i s touto hrou postoupil na krajskou přehlídku do Frenštátu p.R. V březnu téhož roku se poprvé ujal režie Milan Pastor. Šlo o divadelní hru pro děti Zkoušky čerta Belínka od Zdeňky Horynové. Ve hře si zahráli vesměs mladí i noví herci: Ct.Kotouček, M.Vašinka, K.Huvarová, Š.Hájovská, R.Kohut, B.Vyvialová, M. Woottová, E.Pastorová, Jan Krulikovský, M.Pastor. Inscenace vyhrála v kon-kurenci 32 souborů okresní soutěž mládeže STM.

Sezóna 1962/1963. Soubor byl opět bez režiséra. Viktor Kačer odešel do Krnova a nikdo další se režie ujat nechtěl. Jediným režisérem byl Milan Pastor. Vybral si však hry, které většinu herců nezaujaly. Až v únoru až květnu 1963 se soubor prezentoval maďarskou komedií ze současnosti Ty a já v režii I. Dittlerové. Scénu aranžoval A. Holásek, hlavním maskérem byl Oldřich Zezulák. V představení hráli: A.Janša, D.Ryšková, I.Dittlerová, Š.Hajovská, M.Škarabelová, M.Pastor,J. Prkenný, J.Krulikovský, A.Hühner, L.Bochdálek, B.Hurník aj. Milan Pastor se ujal režie her pro mládež. V nové hře Petrův nález si zahráli většinou mladí adepti hereckého umění - Ctirad Kotouček, Miroslav Bartek,, J. Mička, Stanislav Svačinka, Karla Huvarová, Mi-roslav Vašinka, Miroslav Geba, Rudolf Kryza, B. Mamula, Jiří Krulikovský. Jan Krulikovský, I. Ječmínek a J. Mrkva. Hra byla opět úspěšná na okresní soutěži mládeže.

Sezóna 1963/1964. V dubnu 1964 byla uvedena premiéra hry Marcela Acharda Idiotka v režii Irmy Dittlerové. V hlavní roli Josefy Lantenayové se předvedla ve vynikajícím světle Ivana Gebová. Neméně úspěšný byl i Bohumil Hurník v roli Camilla Sevigne, vyšetřujícího soudce. Dále hráli: Hana Střítěžská, Adolf Janša, Dana Velčovská, Leoš Bochdálek, Alfred Hühner, Milan Pastor aj. Role Idiotky byla tou dobou známá v podání Jiřiny Bohdalové, která se představila v této hře na prknech Městských divadel pražských.

Sezóna 1964/1965. V březnu 1965 nastudoval soubor pásmo pěti jednoaktových her pod názvem 5x o lásce v tomto pořadí: Marion (zdramatizovaná francouzská píseň), ve které hráli D. Ryšková, A. Holásek a P.Teichmann; Komedie o muži, který si vzal němou od Anatola France, ve které hráli: B. Hurník, E. Pastorová, J. Klečka, P. Grebeň, A. Ryšková a Zd. Krulikovský; Opuštěná od Eduarda Basse v níž hráli: H. Střítěžská a J. Prkenný; Vilém Dobytalel od Vanči Kljakovičové s M. Pastorem a L. Kupidlovskou v hlavních rolích; Stará paní od Ladislava Matuše, ve které hráli P. Nohlová, V. Neužil, D. Ryšková, L. Lipková a A. Hühner. Scénu vytvořil A. Holásek. Režírovala I. Dittlerová. Další hrou byla detektivka Osm žen. Jak název napovídá, hrálo vní skutečně jen osm žen.

Sezóna 1965/1966. V listopadu měla premiéru Lucerna od Aloise Jiráska. Náš divadelní soubor měl k této hře velmi srdečný vztah. Šest let po pražské premiéře v Národním divadle ocitla se Lucerna v roce 1911 i v repertoáru místeckého ochotnického souboru. Po 15 letech ji hrál znovu v roce 1925. V roce 1940, v době nesvobody a velkého útisku politického a národnostního, vlévala Lucerna do srdcí naději v úspěšný výsledek boje za právo. Tehdy mohla být ještě hrána v původní podobě. Později byla cenzurou okleštěna a nakonec v roce 1943 zakázána. Počtvrté byla Lucerna sehrána 6 x v roce 1953 v režii Marie Čejkové. V roce 1965 si zvolil Lucernu divadelní soubor pro své jubilejní představení u příležitosti oslav 75 let své divadelní činnosti. Hru režírovala zkušená I. Dittlerová, výpravu zajišťoval A. Holásek, světlo B. Sládek.

V jednotlivých rolích se představili D. Velčovská, J. Bordovský, A. Vašica, J. Klečka, J. Neužil, Š. Hájovská, B. Nováková, L. Balcárková, J. Krulikovský, P. Grebeň, L. Bochdálek, P. Sacký, B. Hurník, A. Bartková, M.Pastor, O. Zezulák, F. Sulma, R. Sacký, S. Rupík, H. Střítězská, T.Vašek, P.Špaček, žákyně baletního kroužku ZK Slezan a j.

V lednu 1966 představil ochotnický soubor na svých prknech hru dramatika N. R. Neshe Děvčata z Brook Walley. Pod režijním vedením Milana Pastora si zahrál 16 žen a děvčat. Mnohé poprvé a naposled. Obzvláště se v této hře líbily zkušenější herečky Irma Dittlerová a Hana Střítězská. Soubor s hrou vyhrál okresní kolo soutěže a postoupil do krajského kola. Jenže rozhodnutí výboru souboru v čele s předsedkyní Boženou Novákovou způsobilo vážnou roztržku v souboru. Výbor rozhodl, že na krajské přehlídce nebude soutěžit hra Děvčata z Brook Walley, ale nová hra, kterou soubor v příští sezoně nacvičí. Milan Pastor na protest odešel ze souboru a spolu s Janem Krulikovským, uměleckým vedoucím loutkového divadla Říše pohádek, založil nové divadlo nazvané DUO (Divadlo u Ostravice). Zbylý soubor novou hru pro soutěž včas nenacvičil.

Sezóna 1966/1967. 17. ledna 1967 měla premiéru nová detektivní hra od Alexandra de Stefaniho Jako ta…myš v režii Oldřicha Zezuláka, která byla obrazem počínající krize souboru.

Sezóna 1967/1968. Dana Ryšková nacvičila hru Maxima Gorkého Poslední. Název této (poslední) hry byl v té době dosti symbolický, protože to byla vůbec poslední hra, kterou dramatický kroužek Závodního klubu Slezan sehrál. Oficiálně sice ještě pár let existoval, ale již chyběla vůle a hlavně kvalitní režie k nastudování nějaké nové hry. Jeho postupným rozpadem ovšem ochotnická divadelní činnost ve městě nezanikla. Mnoho jeho členů přestoupilo do Divadla DUO, jež roku 1966 odstartovalo období své úspěšné existence. Oficiální fuze a převzetí inventáře dramatického kroužku Divadlem DUO se uskutečnilo v roce 1972.

(autoři textu: Hana Krulikovská, Jan Krulikovský, Radomír Michna, Hynek Nekuža)